Dva chlapci, dva životy, dvě časové roviny – a přece jeden příběh – nadčasový příběh o skutečném přátelství!

Přátelství dvou hlavních postav, Adriena a Hadriena, skutečně prostupuje napříč dvěma stoletími. Ačkoliv je oběma třináct let, rozděluje je celých sto let. Hadrien žije v roce 1914 a Adrien v roce 2014. Když Adrien napíše 1. ledna novoroční přání svému domnělému bratranci, netuší, že se dopis dostane do minulého století. Chlapci si vyměňují dopisy nějakou dobu, až po třech měsících Adrien odhalí pravou příčinu drobných nedorozumění, která se týkají reálií, způsobu života, ale také písemného projevu Hadriena, které se vyznačuje spisovností, knižními výrazy a krasopisem. Jakkoli se situace zdá neuvěřitelná, je skutečná a chlapcům je tak dána do rukou určitá moc…

Podstatné není pouze posílání dopisů jakousi bránou, či spíše schránkou času, ale to, jak si chlapci mohou – i přes počáteční nesympatie – vzájemně pomoci. Stěžejní je tedy uvědomění si, že i historie nám může pomoci vyřešit záludné problémy a situace dneška. Ale neměli bychom zavírat oči před pomyslným pohledem do budoucnosti.

Motiv první světové války se v knize objevuje nejen v rovině Hadrienovy brzké budoucnosti, ale také jako obsah Adrienova učiva, které mu nejprve přijde nezajímavé a zbytečné.

Čtenář je seznamován s paralelně běžícími příběhy obou chlapců, jež jsou propojeny jejich korespondencí. Děti mohou podle zastaralého jazyka zpozornět a pokládat si otázku, proč se Hadrien vyjadřuje jako knížka a nerozumí mnoha Adrienovým slovním obratům.

Dopisy, které si chlapci vyměňují a svěřují se v nich se svými problémy se spolužáky, dívkami, rodinou, umocňují autenticitu a čtivost textu.

Po přečtení tohoto příběhu nebo alespoň po seznámení dětí s ním se nabízí diskuse na téma, v jaké době žiji, jaké to bylo před sto lety a jaké to asi bude za dalších sto let.