Naše mise

Sloveso číst prý nestrpí rozkazovací způsob. 

Napsal Daniel Pennac, a v tom je prý podobné slovesu milovat.

Chceme dětem z mateřských a základních škol, a to i těm, které mají specifické vzdělávací potřeby, protože pocházejí z nepodnětného či sociálně slabého prostředí nebo mají nějakou specifickou poruchu učení, ukázat radost ze čtení a vstupu do dobrodružných, dojemných, smutných i veselých i poučných fikčních světů.

Jsme přesvědčeni, že čtení beletrie je obohacující pro dětské i dospělé čtenáře, a proto mu věnujeme dostatek času. A to jak při výuce, tak v kurzech a ve volném čase.

V roce 2010 jsme se stáli u zrodu školních čtenářských klubů. Jejich prvními členy byly děti s nejrůznějšími znevýhodněními. A k radosti i překvapení nás všech do klubů chodily, a rády. Myšlenka čtenářských klubů se šíří dál. Už bez naší přímé pomoci, ale s dálkovou podporou.

A to je jedním z pilířů naší práce: „Sdílíme všechny své zkušenosti“. Ty následováníhodné i ty, které upozorňují na možné slepé uličky. Na našem webu najdete stovky nejrůznějších čtenářských lekcí, inspirací do hodin i do knihovnických programů a několik metodik.

V klubech se nám také otevřela oblast pravidelné vzájemné spolupráce pedagogů a knihovníků. Ve všech našich dalších aktivitách nabízíme a podporujeme „spolupráci mezi formálním a neformálním vzděláváním“. 

Jsme přesvědčeni, že čtení otevírá bránu k celoživotnímu učení, a to jak žáků, tak pedagogů. Všechny naše programy jsou založeny na práci s textem a následné reflexi proběhlé výuky. V posledních letech jsme zabrousili i do vod oborového čtení, kromě beletrie používáme i texty z populárně naučných časopisů, článků z časopisů…

Kromě toho, že sdílíme to, co jsme vyzkoušeli, předáváme své zkušenosti s využitím čtenářství prostřednictvím akreditovaných kurzů, kde nabízíme společné vzdělávání všem, kteří provázejí děti na jejich cestě učením.

Jsme hrdými průkopníky slepých uliček. Neúspěch není pro nás důvodem přestat zkoumat nové cesty.