Spaní v klubu

27.06.2017, 13:25

Čítci – to jsou členové čtenářského klubu při ZŠ v Meziměstí. Že jsme dobrá parta, se potvrdilo na naší mimořádné akci – spaní v klubovně.

Již po několika prvních klubových setkáních jsme dětem umožnili, aby si do klubu přivedly své kamarády jako hosty, aby se cítily lépe. Hosté se k nám připojují (jednou jeden, podruhé více, někdo jednou, jiný opakovaně) nyní již pravidelně. Všimli jsme si, že to přispívá k dobré náladě a všeobecně přátelské atmosféře. „Naše“ klubové děti se o hosty pěkně starají, pomáhají jim s plněním pro ně zatím neznámých úkolů, cítí se důležití a platní a to je stmeluje. Starší pomáhají mladším s neuvěřitelnou trpělivostí, která je pro práci v klubu velmi důležitá.

Samozřejmě, že práce s knihou je při klubových setkáních to nejdůležitější, ale všimli jsme si, že postupně mizí ostych a nesmělost díky aktivitám, které jsme zařazovali pro odreagování – pavučina přátelství, hry, živé pexeso apod. Děti, které na prvních setkáních snad ani nepromluvily, se postupně zapojují do těchto aktivit a snáze se vyjadřují už i při dílnách čtení, protože se tolik nestydí. Chápeme, že hlavně pro ty mladší byl zpočátku problém, se zapojit. Ale nyní…

Stěžejní akcí pro stmelení kolektivu bylo spaní v klubovně. Sešli jsme se v pátek v podvečer, uložili jsme knížky ke spánku a věnovali se jen a jen zábavám – nejprve venku na louce, potom cestou lesem při sbírání dřeva, které jsme využili při večerním opékání a po prvním dortu nakonec při nočním řádění v tělocvičně. Spát jsme šli pěkně unavení a ráno jsme se probudili…, no jako taková trochu větší rodina. Snídaňový dort byl skvělý. Po společném úklidu jsme si rozdali dárečky a se slibem, že to nebylo naposledy (děti by si to nejraději zopakovaly každý pátek), jsme se rozešli domů k odpočinku.

Je nám jasné, že každý nemá tu náturu trávit s klubovými dětmi noci v klubovnách, ale rádi bychom se přimluvili za hry, které děti baví a které hrají společně bez rozdílu věku a znalostí, aby obohatily klubová setkání. Nám se to osvědčilo – parta Čítků se k sobě hlásí ve škole i venku, v týdnu i o víkendu a při práci v klubu se nestydí, protože se dobře znají a vědí, že jeden druhému pomůžou, když je to třeba. To, že do klubu docházejí děti z různých tříd a dokonce ročníků, je trochu překážkou v tom, aby si důvěřovaly a utvořily dobrý kolektiv. Proto se my dospělí – manažeři musíme snažit, abychom postupné vytváření přátelského kolektivu podporovali a nám v Meziměstí se hraní a dovádění osvědčilo.

Martin a Monika