Otevřený klub se spisovatelkou Petrou Dvořákovou

07.11.2018, 14:00

Dne 8. 11. k nám do klubu přijela paní spisovatelka Petra Dvořáková.  Je velice sympatická, mile vyprávěla o tom, jak se dostala ke své profesi, co všechno zažila a jak to ovlivnilo její tvorbu, jak její tvorba naopak ovlivnila její život… Představila nám postupně jednu svoji knížku po druhé, stručně sdělila, o čem jsou a přečetla i ukázky.

U knihy Já jsem hlad jsme měli doplňující dotazy, např. jestli je těžké se z anorexie dostat, jestli bezlepková dieta, kterou paní spisovatelka drží, nějak souvisí s prodělanou anorexií, a jak dalece napsání knihy Já jsem hlad ovlivnilo autorčinu rodinu (dost některé z nás překvapilo, že její matka knihu dokonce prodává svým kamarádkám, přitom právě o ní se v knize nemluví zrovna v dobrém slova smyslu).

Naši hosté se ptali na život na vsi (v návaznosti na knihu Dědina), jestli se do knih také píše, že „všechny postavy jsou smyšlené…“, jak dlouho se léčila z anorexie, jakým způsobem píše – s jakou pravidelností a jak je na sebe přísná, jestli se donutí psát každý den… Co dělá, když nepřichází nápad, jestli se jí někdy stalo, že začala psát knihu a třeba v půlce se zasekla a nemohla pokračovat, jestli se někdy stalo, že by jí knihu nechtěl nakladatel vydat atd.…

Z Julie mezi slovy byla k přečtení vybrána ukázka z kapitoly „Miminkaření“, což vzbudilo ohlas u omladiny, téma „jak se dělají miminka“ je vždy dokáže vtáhnout. ;-)

Více času ze setkání bylo vyhrazeno knize Každý má svou lajnu, je totiž pro děti ve věku těch „našich“. Čtená „hádka rodičů“ se dětem zdála natolik reálná, že ani nedutaly, u „mejdanu“ už si i začínaly sdělovat dojmy mezi sebou (hlavní hrdina se totiž jmenuje Adam jako ten náš).

Dověděli jsme se také spoustu pojmů z knižního světa (kdo je korektor, redaktor, editor, nakladatel…).

Při zodpovídání otázky, jestli byla někdy v televizi nebo rádiu, nám paní spisovatelka pověděla i o tom, jak se píší filmové scénáře, jak nerada vystupuje v médiích (ale dost často tam bývá) a jak je oproti psaní knih dělání scénářů snazší. To nás udivilo.

Na oplátku paní Dvořáková byla zase příjemně překvapena zjištěním, že máme v klubu i čtenářku, která čte Sítě. Dle autorčiných slov je to kniha pro starší a poměrně vyzrálé čtenáře. To Nelče, o které je řeč, viditelně zalichotilo a nás samozřejmě také potěšilo.

Paní spisovatelka nám před odjezdem věnovala několik autogramů a vyfotila se s námi.

Zas někdy příště na shledanou?