Otevřený klub - beseda se spisovatelkou Ivetou Kokyovou a Mášou Bořkovcovou

29.11.2017, 11:02

29. listopadu k nám do litvínovského čtenářského klubu přijela spisovatelka Iveta Kokyová společně s Mášou Bořkovcovou. 

Klub z pohledu dětí:

Natka: Na začátku jsme zkoušeli typovat správné odpovědi o paní spisovatelce. Vždy nám řekla otázku a k ní 3 možnosti a my si měli vybrat tu, o které jsme si mysleli, že je správná. Celkem si pro nás paní Kokyová připravila 10 otázek a já jich uhodla nejvíc. Získala jsem 8 bodů.

David: Pak nám paní spisovatelka četla kousek knihy Slunce zapadá už ráno. Četla v romštině a Máša překládala. Naším úkolem bylo uhodnout, kdy přepne ze slovenské romštiny do olašské romštiny. Poprvé jsem to poznal, ale pak už to bylo těžké. Nikomu to nešlo moc poznat.

Klementýna: Na klub jsem přivedla mladšího brášku. Pořád se hlásil, že ví, že paní Kokyová přešla do jiné romštiny. Nikdy se ale netrefil... Doma romštinu sice slýchám, ale nerozumím jí. Už dřív mě napadlo, že bych se chtěla romsky naučit, ale není nikdo, kdo by byl ochotný, mě romsky učit. Zaujalo mě, že paní Kokyová umí znakový jazyk. Sama umím trochu znakovou abecedu, tak jsme ji zkoušely společně dát dohromady.

Mirka: Na klub nechodím, protože nám v tu dobu ještě vyučování, ale tento klub jsem navštívila. Strašně moc se mi líbil. Líbilo se mi úplně všechno.  Knížku Slunce zapadá už ráno jsem si vypůjčila a chci ji přečíst celou. Taky se mi líbil příběh O Čendešovi, který také paní Kokyová napsala. Ten nám přečetla česky. Byl o klukovi, který se narodil strašně ošklivý a všichni na něj plivali a nikdo ho neměl rád, jenom jeho rodiče. Po přečtení příběhu jsme ještě zkoušeli odpovídat na otázky. Jedna z nich myslím zněla: „Proč si myslíte, že se lidi Čendeše báli?“

Libuška: Na závěr nám Máša do klubu darovala 2 knížky Hrála tak dobře, že jsme vyhráli. Z jedné strany je příběh v romštině a z druhé ten samý přeložený do češtiny. Já a Klemča jsme si knížky půjčily hned domů. Doma jsem rodičům tvrdila, že rozumím romsky. Vždycky jsem přečetla kousek v romštině a pak jsem jim říkala, co to znamená. A oni my věřili!