Marie Bořkovcová
„Pane – pane profesore? Mohu se vás na něco zeptat?“
„Právě jsi to udělal,“ usmál se Brumbál. “Přesto mi můžeš položit ještě jednu otázku.“
„Co vidíte vy, když se do toho zrcadla podíváte?“
„Já? Vidím sám sebe, jak držím v ruce tlusté vlněné ponožky.“
Harry jen vytřeštil oči.
„Ponožek člověk nikdy nemá dost,“ vysvětlil mu Brumbál. „Zas máme za sebou další Vánoce a já jsem nedostal ani jedny. Všichni mi pořád dávají jen samé knížky.“
Teprve když už Harry ležel v posteli, napadlo mu, že Brumbál možná nemluvil tak úplně pravdu. Ovšem, pomyslel si, když shazoval Prašivku ze svého polštáře, ta otázka byla věru osobní.
J. K. Rowlingová: Harry Potter a kámen mudrců
