Čtenářské kluby

Eva Mrázová

5. únor

Dnešní příspěvek by se dal nazvat Moje pravé oko. Byl jsem totiž u očního lékaře, jelikož jsem zhruba před čtvrt rokem soudil, že jsem slepý jako patrona. Moje návštěva u doktora před dvěma měsíci byl docela trapas. Doktor se mě zeptal, proč jsem přišel, a já mu odpověděl, že si myslím, že špatně vidím. A tak následovalo klasické čtení znaků z tabulky, která visí na protější straně ordinace. Chvíli jsem mžoural a pak začal číst. H……..K……..B……..I……(dlouhá pauza)……. a T. Když jsem začal mít radost, že přeci jenom nejsem slepý, a že jsem všechna písmenka přečetl, usadil mě doktor větou, že na té tabuli nejsou písmenka, ale číslice. Zmohl jsem se pouze na konstatování, že jsem mu přeci říkal, že mám pocit, že špatně vidím. A tak jsme přešli k hledání správných dioptrií. Levé oko šlo snadno. Po nasazení skla se 1,5 dioptrií jsem najednou viděl ostře. Horší to bylo s pravým okem. Ať jsme vyzkoušeli vše, pořád jsem viděl rozmazaně. Pan doktor po 15-ti minutovém nasazování sklíček začal být značně nervózní a nejraději by mě poslat do háje. Řekl, že musí oko rozkapat, aby si mohl pořádně prohlédnout oční pozadí. Ale nic tam nenašel. Nakonec mě objednal na OCT, což je laserové vyšetření oka., které má odhalit každou chybičku. Když jsem odcházel z ordinace, tak mé rozkapané oko vidělo tak rozmazaně, že mě naštěstí ušetřilo pohledu na naštvaného pana doktora. Sestřička mi ještě mezi dveřmi oznámila, že v žádném případě teď nemám řídit, protože po rozkapáni patrně vidím. Přitakal jsem a usmál se na ní, i když nevím, jestli jsem svůj úsměv směřoval na ní nebo na věšák v rohu místnosti, protože jsem skoro nic neviděl. Cestou od doktora jsem pak nasedl na špatnou tramvaj, protože jsem nepřečetl číslo linky, a když jsem vystoupil na Smíchově místo v Holešovicích, tak se mi ještě podařilo omylem pozdravit nějakého dlouhovlasého puberťáka v domnění, že je to Beruška. To bylo před dvěma měsíci. A dnes jsem byl u doktora znovu, abych se dozvěděl výsledek OCT. Pan doktor se chvíli vážně díval do dokumentů, které mu přišly z vyšetření, pak si mi podíval do očí (do jednoho zdravého a jednoho nemocného oka) a stručně mi sdělil diagnózu. „Máte depresi oka!“ Co že má???? „Na pravém oku máte depresi, proto špatně vidíte.“ A jak se to léčí? ,,Nijak musíte se s tím naučit žít.“ První, co mě napadlo, bylo, zda neexistuje nějaké antidepresivum pro oko, nějaký oční Prozac, ale styděl jsem se na to zeptat. Pan doktor se na mě usmál a řekl mi, že to není nic vážného. Když jsem namítal, že špatně vidím, tak mi řekl, že je jasné, že špatně vidím, když má moje oko depresi. Pak mi podala ruku a vyprovodil z ordinace.

Takže vážení přátelé, moje pravé oko má depresi. A mně je hrozně. Mám depku. Pořád jsem na tom lépe, než mé oko. Deprese je horší než obyčejné depka. Z té se vyspím, zatímco deprese je skutečná nemoc. A moje oko je nemocné. Duševně nemocné. Tak na něj buďte prosím hodní.

Jiří Hnilička: Rok blba


zpět na team