Nina Rutová
Rozprávka o přemoudrých ženách, kterak žena medvěda ve čtení vyučila
Člověk jeden urozený a čestný měl jest ve své vsi popa, a pro klevetu jakousi na něho se rozhněvav, velikou pokutu mu uložil. Milý pop přišel prositi za odpuštění viny, avšak pán takto mu pravil: "Nechceš-li přede mnou vinen býti, tehdy nauč medvěda čísti."
I vrátil se milý pop do domu svého tuze zkormoucený. Žena pak jeho tázala se, co že jest příčinou takové zkormoucenosti. Tu on jí pověděl, kterak pán na něho trest vložil:
"Z dvojího je mi vyvoliti - buď pokutu složit, anebo medvěda ve čtení vyučit; obojí těžké je a nepěkné, horší ještě zvíře v písmě vycvičit."
Slyšíc toto, popová mu pravila:
"Pane choti, snadnější je zvíře v písmě vycvičiti než takové trápení přijmouti, totiž potrestánu býti, a já to tedy učiním a medvěda v nedlouhém čase ve čtení vyučím."
Nebohý pop velmi se zaradoval, slyše taková slova od ženy, a vzav si od pána medvěda, přivedl ho domů. Nebohá žena nejprve medvěda nakrmila a k sobě přiučila, poté pak vzavši knihu, prokládala mezi listy lívance a vycvičila medvěda lívance hledati a listy převraceti a mručeti. Takto jej kvůli pokrmu vyučila s knihou zacházeti.
Pop, vida tuto chytrost ženy své, podivil se. I přivedl medvěda k pánu svému k ukázání naučeného, a posadiv medvěda, dal mu knihu. Medvěd, jakž byl navyklý krmi hledat, počal listy převraceti a hovořil z knihy svým jazykem: "Mru, mru, mru."
Pán pak náramně se nad tím rozveselil a vinu popovi odpustil. Pročež tedy o to spíše říkati můžeš: Žena je kvítko mazané, zmámí tě, kdy si zamane.
Rozmarné povídky staré Rusi. Přeložil a parafrázoval Emanuel Frynta. Odeon, Praha 1966.
